자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Začernění skla u kamen není estetický problém, ale signál, že spalování neprobíhá správně. Usazeniny dehtu a sazí vznikají při nedokonalém spalování dřeva, kdy teplota v topeništi nestačí na úplné spálení organických látek. Pokud se s tím nesetkáte, můžete sklo udržet čisté mnohem déle, než jste zvyklí.

Kyslík je třetí součást rovnice. Plamen potřebuje vzduch, ale ne příliš – přebytek vzduchu ochlazuje spaliny a snižuje účinnost. V kamnech s regulací tahu najdete ideální polohu podle barvy plamene. Světle modrý plamen znamená dokonalé spalování, žlutooranžový plamen je normální, ale dlouhé tmavé špičky s kouřem signalizují nedostatek kyslíku. Pokud topíte v krbu, dbejte na to, aby přívod vzduchu nebyl úplně zavřený, jinak se do místnosti valí oxid uhelnatý – bezbarvý plyn, který je smrtelně nebezpečný.

Důležité je také sledovat způsob skladování. Dřevo by mělo být vždy pod střechou, ale s volným přístupem vzduchu ze stran. Pokud je naskládané u zdi bez mezery, spodní vrstvy nasají vlhkost ze země a zdiva. Stejně tak se vyvarujte zakrytí nepropustnou fólií, která kondenzuje vodu a dřevo začne hnít. Typickým projevem takového skladování je černá plíseň na koncích polen a výrazný zatuchlý zápach. Takové dřevo je sice fyzicky suché, ale jeho hoření produkuje velké množství škodlivin a navíc zanáší komín dehtem.

Další častou chybou je přikládání dřeva, které už jednou shořelo. Zbytky obsahují minimum hořlavin, takže jen zbytečně zabírají místo a zanášejí popelník. Stejně tak nepatří do kamen natřené nebo lepené dřevo – při hoření uvolňuje toxické látky a poškozuje výměník. Pro běžné topení používejte pouze čisté, neošetřené dřevo bez kůry, pokud to jde. Kůra sice hoří, ale tvoří více popela a sazí.

Na co si dát ještě pozor – dřevo s kůrou. Kůra drží vlhkost déle než samotné dřevo, takže polena s kůrou budou vždy vlhčí než štípané bez kůry. Pokud máš čas, nech si dřevo naštípat na menší kusy a odlož kůru stranou – jinak budeš čekat na sucho zbytečně dlouho. A pokud narazíš na dřevo, které je na omak studené a vlhké, dej ho stranou – určitě není připravené na topení. Suché dřevo je na dotek vždy spíše teplé a příjemné, protože z ruky.

Co se děje v plamenech, poznáte i podle zvuku. Svištění a praskání je normální – praskají dutiny ve dřevě, ze kterých uniká pára a plyny. Tichý, stabilní šum je výsledkem dobrého hoření. Pokud naopak slyšíte syčení, máte v dřevě příliš mnoho vody. Pak pomůže jen jedno – nechte dřevo vyschnout, nebo ho přidejte do směsi s úplně suchými kusy. Nikdy nezalévejte plamen vodou – prudké ochlazení může poškodit keramické části kamen a v extrémním případě způsobit jejich prasknutí.

Pozor na povrchové sucho. Často se stává, že poleno je na povrchu suché, ale uvnitř stále drží vlhkost. To poznáš podle hmotnosti – pokud je poleno překvapivě těžké, vnitřek je mokrý. Dalším trikem je kápnout na čerstvě naštípanou plochu trochu vody; pokud se vsákne okamžitě, dřevo je suché. Pokud voda zůstane stát jako na skle, je dřevo stále vlhké. Můžeš také přiložit ret ke špalku – suché dřevo nasaje vlhkost ze rtů, mokré ne.

Suché dřevo poznáš bez vlhkoměru podle zvuku, hmotnosti a drobných prasklin kolem letokruhů. Vezmi do ruky dvě polena stejné velikosti – suché bude citelně lehčí. Poklepej na ně kloubem nebo druhým dřevem: suché zní jasně, skoro kovově, zatímco mokré vydává tupý, tlumený zvuk. Podívej se na čelo polena – suché má viditelné trhlinky od středu k okraji, kůra se často sama odlupuje. Čerstvě nařezané dřevo má hladký, vlhký povrch, suché je na dotek drsné a často popraskané.

Další spolehlivou pomůckou je kůra. U suchého dřeva kůra většinou částečně opadává, praská a odděluje se od dřeva. Pokud kůra pevně drží a nejde ji ani silou stáhnout, je to známka, že dřevo ještě vysychá. Na řezné ploše si pak všimněte drobných trhlinek, které se paprskovitě šíří od středu ke kraji. Tyto trhliny vznikají právě při vysychání, takže jejich přítomnost je dobrá zpráva. Pozor ale na příliš velké trhliny — ty sice značí suchost, ale zároveň naznačují, že dřevo mohlo být skladováno na přímém slunci a přesušené, což snižuje jeho výhřevnost.

Jakmile se dřevo zbaví vlhkosti, začíná skutečná chemie. Při teplotě kolem 200–300 °C se z pevné hmoty uvolňují těkavé látky – směs plynů, která tvoří viditelný plamen. Jsou to hlavně uhlovodíky, oxid uhelnatý a metan. Plamen tedy nehoří samo dřevo, ale tyto plyny, které z něj vylétají. Proto vidíte plameny nad polenem, ne uvnitř něj. Zbylý uhlík a popel tvoří žhnoucí uhlíky, které hoří bez plamene – jen sálají teplo.