자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Klíčem k úspoře dřeva je správná regulace vzduchu. Oheň potřebuje kyslík, proto nikdy nezavírejte přívod vzduchu úplně hned po přiložení. Nechte plamen hořet jasně a stabilně po dobu alespoň deseti minut, teprve potom klapku přivřete. Pokud byste to udělali dřív, dřevo začne doutnat, vznikne dehet a teplo se ztratí. Měkké dřevo má díky své struktuře tendenci prudce hořet, a proto je lepší přikládat menší dávky častěji, než nacpat topeniště až po okraj. Tím prodloužíte dobu hoření a snížíte spotřebu.

Should you cherished this information and you would want to acquire more information with regards to tento článek kindly visit our own website. Buk a habr patří k nejlepším palivům vůbec. Mají vysokou hustotu, takže z jednoho prostorového metru získáte maximum energie. Dub hoří sice pomaleji a potřebuje delší dobu na prohoření, ale zase vytvoří dlouhotrvající žár, který je ideální přes noc. Pokud topíte v kamnech s akumulační vložkou, sáhněte po dubu. Nevýhodou dubu je, že musí být důkladně proschlý – vlhký dub spíše doutná a produkuje kyseliny, které poškozují komín.

Na závěr si zapamatujte jednoduché pravidlo: měkké dřevo je dobrý sluha, ale špatný pán. Používejte ho jen na podpal nebo pro rychlé prohřátí po delší pauze. Na udržení tepla po celý večer se vyplatí sáhnout po tvrdých dřevinách, které hoří pomalu a rovnoměrně. Pokud tuto zásadu dodržíte, ušetříte nejen dřevo, ale i čas strávený čištěním kamen a komínů. A váš oheň bude konečně přesně takový, jaký má být – hřejivý, čistý a bez zbytečného kouře.

Pozor na častou chybu: mnoho lidí dává podpalovač pod dřevo, což je u horního zapalování kontraproduktivní. Pokud oheň zapálíte zdola, plamen rychle projde celou hromadou a vznikne velký žár najednou, ale jen krátce. U horního zapalování naopak potřebujete, aby se plamen šířil pomalu a prohříval dřevo ve vrstvách. Vždy proto zapalujte pouze vrchní část a nechte oheň, aby si „prorazil" cestu dolů.

Naopak bříza je oblíbená pro rychlé roztopení. Má sice nižší výhřevnost než buk, ale krásně hoří i při vyšší vlhkosti a vydává příjemnou vůni. Skvěle se hodí na podpal, zejména pokud ji naštípete na tenké třísky. Pozor ale na to, že bříza obsahuje třísloviny, které při spalování zanášejí sklo kamen – pokud máte kachlová kamna s prosklenými dvířky, budete je muset častěji čistit. Pro běžné přitápění během dne je ale bříza vynikající volbou.

Základním předpokladem je suché dřevo. Čerstvě nařezané větve nebo dřevo po dešti obsahují hodně vody, která se musí nejdřív odpařit, a proto oheň kouří a špatně hoří. Ideální je dřevo, které leželo alespoň rok na vzdušném místě pod přístřeškem. Poznáte to podle zvuku — suché poleno při poklepání zvoní, kdežto vlhké vydává tlumený zvuk. Štěpiny na podpal by měly být tenké, aby se rychle chytly, a byt v panelákuětší kusy přikládejte až ve chvíli, kdy je plamen stabilní.

Nezapomeňte na odvzdušnění systému. V nejvyšším místě potrubí vzduchové části umístěte odvzdušňovací ventil, který umožní únik případného horkého vzduchu při prvním zatopení. Bez něj se v potrubí vytvoří vzduchový polštář, který zabrání cirkulaci a výměník zůstane studený. Stejně důležité je vyřešit odvod kondenzátu, který vzniká při nízkých teplotách spalin. Na spodní straně výměníku vytvořte spád a napojte odvod do nádoby, kterou pravidelně vyprazdňujete.

Typickou chybou bývá nedostatečný průřez vzduchového potrubí. Pokud použijete trubky o průměru menším než deset centimetrů, vzduch nebude mít dostatek prostoru pro cirkulaci a výkon klesne. Naopak příliš velký průměr zpomalí proudění a teplo se nebude dostávat do místnosti. Ideální je použít hladké nerezové trubky, které kladou menší odpor než trubky žebrované. Délka potrubí by neměla přesáhnout tři metry, přičemž každá zatáčka snižuje účinnost o deset až patnáct procent.

Zapálit oheň vypadá jednoduše, ale výsledek často prozradí, jestli člověk ví, co dělá. Kouř, prskání a rychle vyhasínající plamen nejsou jen nepříjemnost, ale hlavně ztráta tepla. Správně postavená hranice hoří čistě, vydává více energie a vyžaduje méně podpalu. Stačí dodržet pár zásad, které se týkají přípravy dřeva i stavby samotné.

Výběr správného palivového dřeva není jen o tom, co zrovna leží na pile. Různé druhy dřeva mají rozdílnou výhřevnost, obsah pryskyřice i rychlost hoření. Pokud sáhnete po nevhodném dřevě, můžete místo sálavého tepla získat hlavně dým, dehet v komíně a rychle spálené polena. Základní pravidlo zní: tvrdé listnaté dřevo (buk, dub, habr) hoří pomalu a vydává stabilní teplo, zatímco měkké jehličnany (smrk, borovice) shoří rychle a s vyššími ztrátami.